eXcape

Blonďatý chlapec Eragon žije poklidný život. Pomáhá na farmě, čte si knížky. Jednoho dne najde uprostřed lesa modré zářící vejce. Myslí si, že by na něm mohl vydělat a rozhodne se ho prodat. Ale ani se nestačí z objevu a svého snu o přilepšení vzpamatovat a z vejce se vyklube dračice Safira. Ta se pro něj okamžitě stane kamarádkou, pomáhá mu v nesnázích a létá s ním po okolí. Zvrat nastává ve chvíli, kdy zjišťuje, že se v Alagaësii dodržuje tradice dračích jezdců s magickými schopnostmi, kteří zrovna podnikají útoky namířené proti vládnoucímu tyranovi Galbatorixovi a jeho společníkům.
Tento příběh, jemuž je dán plný prostor a rozvětvení v knize, moc důležitou roli v herním Eragonovi nedostal. Samotná hra je koncipována jako klasická "hack & slash" rubačka. Naštěstí se nesnaží ze sebe dělat něco jiného a to jí jen prospívá. Zejména na PC je podobných titulů jako šafránu.

Samotná hra je koncipována jako klasická "hack & slash" rubačka.

Takže: Hlavní postavu máme. Meč máme. Magické vymoženosti máme. Společníka máme. A abychom tohle všechno vůbec využili, potřebujeme nepřátele. Hordy nepřátel. Tím vším Eragon disponuje. Na ovládání nám stačí čtyři směrové šipky a další čtyři klávesy. Ze čtveřic WSAD/IKJL (+ tedy ještě Shift a mezerník) cítím konzolovitost celé hry, ale, světe div se, tentokrát absence myši nepřekáží hráčově touze po sofistikovanějších způsobech likvidace oponentů. Hra vás během první mise zaučí do všech možných komb, která tvoří trojpísmenné kombinace. Popadnout nepřátelského vojáka za hlavu a umlátit či odhodit ho, odstrčit ho na zem a pak ho dodělat mečem, obrům skákat na ramena a lámat jim vazy nebo jen "skromně" rozdávat tvrdé rány, nic z toho není při mačkání tlačítek ve správném pořadí problém. I když je i po tutorialu přístupná v menu nápověda se všemi úkony přiřazeným k tlačítkům, myslím si, že ochota hráčů zapamatovat si všechny kombinace, bude nulová. Vždyť zběsilé mačkání J a K vyjde daleko výhodněji než gurmánské přemýšlení nad tím, jak každého z milionu protivníků zlikviduji. A výsledek bude stejný - efektní podívaná na plynulé animace všech účastníků bitvy.
K dispozici je i luk a neomezený počet šípů. Zaměření obstarává hra sama na nejbližší potvoru, takže vaší starostí bude jen držet klávesu pro střelbu, což supluje míření na oponenta. Při nezmáčknutí klávesy na dostatečně dlouhou dobu můžete minout.
Eragon ale do svých rukou získá postupem hry i schopnosti magického arzenálu. Z počátku ho využijete jen na likvidaci překážek či beden, ve kterých naleznete zdraví, ale jen, co se Eragon trochu osmělí, začne využívat "náhodně" rozmístěných držáků či sudů se šípy, které využije proti oponentům. Telekinezi ale může využít i přímo a shazovat nepřátele z mostů a útesů do vody či do propastí. Očarovat si lze i vlastní šípy - magickým ohněm, jež je samozřejmě činí silnějšími, což se také hodí. Ke kouzlení potřebujete tradičně manu. Její ukazatel se po každém zakouzlení zcela vybije a pak během pár sekund obnoví. Hra tak působí celkem vyváženě a nepřeplácaně.

Spolubojovník Brom (v průběhu hry vystřídán jiným) vám od pár kusů havěti také vypomůže, ale dá se říct, že v počtu zářezů na rukojeti hraje prim stále hlavní postava. Hodí se i k aktivaci tzv. fury módu. Zabíjením nepřátel se vám a spoluhráči ve spodní části obrazovky na HUDu hromadí body za každého z nich. Poté, co se vaše proužky setkají (nemusí to být nutně uprostřed, klidně může tvořit většinu váš ukazatel), můžete pomocí klávesy Q aktivovat zmíněný berserk. V praxi to znamená, že vám na určitou dobu meče vzplanou magickým ohněm a likvidace spousty vojáků a dvaapůlmetrových obrů se urychlí. Za nejefektivnější strategii považuji šetřit si fury mód do nějaké tužší bitvy a nevyplýtvat si ho hned.

V počtu zářezů na rukojeti hraje prim stále hlavní postava.

Co hru vytahuje z monotónnosti je, jak již tušíte, drak. Tedy dračice - Safira. Občas se vám naskytne možnost přivolat si jí na pomoc, buďto aby vás zbavila nějaké překážky, anebo si odnesla ve svých drápech nepřátele. Trochu mi to připomíná palebnou podporu z válečných stříleček.
Na palebnou podporu si ale, narozdíl od Safiry, nesednete a neodlétnete na ní. V průběhu hry se vám naskytnou dvě mise, při kterých osedláte její záda. A to právě přináší zcela novou dimenzi zážitku a s rubáním nemá absolutně nic společného. Nemusíte se obávat, že byste museli mít aviatické dovednosti z MS FlightSim X, dráček letí dopředu sám a vy jen upravujete výšku letu a případně mírně korigujete směr, např. mezi stromy nebo tam, kde se cesta půlí. Plachtění tvůrci zpracovali opravdu kvalitně a škoda jen, že nedostalo ve hře více místa.
Na Safiře lze využít její magický ocas, kterým lze smést několik nepřátel najednou a také lze střílet za letu střílet magické šípy z vašeho luku. Oheň na požádání nechrlí, má ho jen naskriptovaný do několika situací.

Fantasy žánr si přímo říká o RPG prvky a v případě Eragonu si je umím představit i celkem použitelné. Nové schopnosti byste nedostávali po dokončení některých z necelé dvacítky levelů , ale za zabití určitého počtu nepřátel či za nalezení nějakých skill-šutrů. Upgrady dovedností by hratelnost zcela jistě osvěžily a podpořily by znovuhratelnost, která je při takovéto koncepci prakticky nulová.

Na Safiře lze využít její magický ocas, kterým lze smést několik nepřátel najednou.

Vizuální stránka hry krásou neoplývá. Nepříliš reálně vyhlížející textury, žádná podpora pro vyhlazování hran a žádné speciální efekty. Stačil by motion-blur, případně bloom efekt a už by byl výsledný dojem daleko lepší, protože by se některé nedostatky podařilo úspěšně zakrýt. Co ovšem považuji za výhodu vizuální stránky a další krok proti jednotvárnosti hry, jsou různorodá prostředí pro každou úroveň. Pokaždé jsem se těšil, s čím se v dalším levelu autoři vytáhnou a pokaždé šlo o naprosto jinou lokaci. Zaujala mě hlavně nevšední mostní soustava, ve které se mi rubalo jedna radost ;o).
Kontroverzním prvkem je fixní kamera připomínající staré dobré adventurní časy. Kromě toho, že se při přesunu z jedné části lokace do druhé mění úhel a místo výhledu, takže pokud směřuji stále dopředu, musím přehmátnout na jiné klávesy, je celkem bezproblémová. Občas jsem také musel střílet lukem mimo obraz. Takto zabití nepřátelé ovšem tvoří naprosté minimum z celkového počtu, takže mě to nijak nepoznamenalo.

Kontroverzním prvkem je fixní kamera připomínající staré dobré adventurní časy.

Hra je prokládána příběhovými filmečky, které tentokrát nejsou z filmové předlohy, ale vykreslené enginem. Bohužel nejsou přehrávány přímo ve hře, ale z video souborů, takže jejich obrazová kvalita není taková, jako kdyby byl obraz počítán v reálném čase. Na velkém rozlišení (1280x1024) si je ani moc neužijete, pixelovatost je v tomto případě už na dost vysoké úrovni.